JAK SI OSLADIT ŽIVOT

Jak si osladit život...

1. Vybereme správné místo...

  

2. Objednáme si kafé...

3. A hodně cukru... jedině v kostkách...

 4. Uchopíme jednu kostku mezi palec a ukazováček...

 5. Pomalu ponoříme kostku do šálku a nespouštíme z ní oči...

 6. Až bude skoro úplně nasáknutá, necháme jí spadnout do šálku...

 7. A je to... už jenom zamíchat...

 8. A vychutnat... sladký život:-)

Tuto terapii můžeme absolvovat v létě i v zimě, venku i uvnitř. 9 z 10 odborníků na šťastný život doporučují podstupovat tento proces 3x týdně po dobu neurčitou. Působí příznivě například na nervovou soustavu, kreativitu a celkové zdraví. Pomáhá od negativního myšlení, pocitů osamělosti, mlsání a podobně.

10. 10.

Mallorca, 10. 10.
Dostala jsem dárek, pozvání na palubu... sedím na zádi lodi a nastavuju slunci tvář... s úsměvem se dívám do proudu, který za sebou necháváme a představuju si, že všechno, co sebou ten další rok nechci vést, zůstává za námi a rozpouští se v moři... držím se pevně lodi a čerpám její sílu, je mi dobře při pomyšlení, že můžu být teď právě tady... děkuju!

JEDNO NESTAČÍ...

8. říjen, Mallorca
... "uno más, por favor!" ... Taková prkotina, ale "jedno prostě nestačí". Ano, už zase, propadla jsem téhle droze... Ale pozor, nejde o to, že bych nutně potřebovala pravidelnou denní dávku kofeinu... Tady je to daleko vážnější - utáhli mě na ten jejich ambient... Obyčejná kavárna u silnice, hluk, chaos, pravidelná zastávka před vstupem do supermarketu... ale něco zvláštního je tady ve vzduchu, něco, co mě baví... Přistihávám sama sebe, jak se bezdůvodně usmívám a rozhlížím se kolem. Ostatně, nejsem tady jediná a to mě uklidňuje. Je říjen, kalendář hlásí něco o podzimu, pravda, sedím tady ve svetru, ale tvář nastavuju slunci, co pěkně hřeje... a i to je malý důvod ještě chvíli si to užít a tak, obracím se na číšníka "uno más, por favor"... vždyť nákup přece neuteče...

KOUZLO NOČNÍ PALMY

5. říjen, Mallorca
Okouzlena noční Palmou...
Podzimní datum, podzimní večer s kinem. Vyšli jsme po filmu zpátky do ulic, které mi svým světlem připomínají divadelní kulisy... Tak, jak si představuji jeviště za oponou v noci... Ticho, zvláštní světlo a nikde nikdo. Přesně tak působí ulice noční Palmy... Zdá se to až nereálné, přes den plné hluku, věcí, otevřených obchodů, kavárenských stolků, lidí, dětí, psů a koček. Jako by někdo řekl, tak zhasnout a spát a všichni se poslušně a jako na povel rozutekli do svých domovů a podřimují ve svých pelíšcích...

Pozdrav od Anděla... (a pro Anděla)

4. října, stále ještě Mallorca…

Pozdrav od Anděla… (a pro Anděla)

Minulé nědělní odpoledne, zase a zase, věčná a věčně inspirující Es Trenc, královna pláží. Slunce ještě dost vysoko, ale říjen se hlásí o slovo. Je příjemně i přes vytrvalý jemný vánek, slunečník už není třeba… Místo něho se halím do parea, příjemně hřeje, stejně jako pohled do vln, které nikde nezačínají a nikde nekončí… Dívám se do modré dálky a povzbuzuji svojí představivost, ať se otevře po vzoru obrazu, který vidí před sebou… ať nikde nekončí… Stále se učím, stále naslouchám a pozoruju… Ve dne mořskou hladinu a putování slunce po obloze, v noci hvězdy a měsíc a jejich nekonečnou vytrvalost, se kterou nám svítí na cestu i naše noční dobrodružství. Líbí se mi tenhle program, co nám tady vysílají… Mezi scénami zachytávám nenápadné záblesky ze světa, který důvěrně znám… Z mých snů, z mé fantazie… Můj malý velký Neverland… přikrytý křídly Andělů, kteří ho stráží pro všechny, kdo se nebojí vstoupit a být… Sami sebou a za sebe. Silní, vytrvalí a odhodlaní… vydat se za svými

Sny… třeba až na „konec Světa“ ukrytý na stránkách barevného časopisu…