... toulavý boty... už zase podupávají u dveří... říkám, si, že už bych se taky mohla začít chovat jako dospělý člověk, co má rozum a konečně se někde usadit... jenže... asi jsem se narodila s těma botama rovnou na nohách, naši je přede mnou důkladně ukryli do skříně, jenže marně... mojí duši neoblafnu ani já, i kdybych chtěla a snažila se o to... ty boty na mě vždycky někde vybafnou a jsou zase připravené někam vyrazit... za novým dobrodružstvím... a vůbec nejradši někam k moři...
