Sedím takhle zase v jedné kavárničce stylizované do francouzského stylu, popíjím capuccino a drobím na sebe čerstvým croissantem. Užívám si to tu, je tu moc pěkně. Do detailu promyšlený interiér, pěkně upravený personál, dobrá podkresová hudba a kafe bez chybičky a docela plno… Jen, říkám si, až vyjdu na ulici, ten francouzský šarm nechám za sebou v té kavárně.
A najednou mě napadne bláznivá, ale krásná myšlenka. Úplně se rozzářím při té představě. Proč si nezaletět na další kafé přímo do Paříže? Strávit v tomhle inspirujícím městě umělců celých pár hodin, celé desítky vzácných minut… Darovat si jedno kouzelné odpoledne sama sobě. Proměnit se v herce mezi historickými kulisami slavné metropole… Krásně se obléci a toulat se uličkami bez mapy, bez navigace, jako pravá Pařížanka. Zastavit se na nějaké terásce v neznámé ulici, objednat si café au lait, půjčit si místní noviny a dělat, že té krásné řeči rozumím… Místo toho čtení vnímat a pozorovat… V krásném obchodě vyzkoušet dech beroucí šaty, navštívit zapadlý antikvariát… a večer se zase nenápadně vytratit a objevit se zpátky doma s tajemným úsměvem na rtech… Nikdo nic nepozná a já budu mít svoje krásné tajemství… Prožila jsem ten dnešní den, jako by to byl ten poslední.
A kam poletím příště? Do Říma…
Žádné komentáře:
Okomentovat