Tak jsem se dnes od rána cítila jako mimo sebe. Jako kdyby mi v noci vyměnili kůži... Nejradši bych se hned po probuzení vrátila zase ke spánku... Jenže jsem si na dnešek určila pár malých cílů, nebo lépe řečeno úkolů, které jsem chtěla splnit... Nejdřív jsem se do toho snažila nutit a mozkem se přesvědčovala, že to tak opravdu má být. Ale po marné snaze cokoliv vykonat jsem se toho všeho snažení vzdala a místo úkolů odjela za kamarádkou a šly jsme na kafe do krásného parku, kde jsem nikdy před tím nebyla. Takže "kdybych" se tak nerozhodla, neznala bych kouzelné místo, kam se hned zítra odpoledne hodlám vrátit... Po výborném café jsme si rozprostřely deku na čerstvou jarní trávu a nerušeně tam na sluníčku čerpaly energii. Po chvíli relaxu na zeleném koberci byla únava najednou pryč a ani nevím odkud se vzala nová inspirace a nové nápady... No jo, to "něco uvnitř" vždycky přesně ví, co je pro mě nejlepší a snaží se mě tam nasměrovat... Když to poslechnu, stojí to vždycky za to! Kromě toho, že se zase cítím zpátky ve své milé kůži, to dokonce vypadá, že pár těch "úkolů" ještě dneska zvládnu. Ale rozhodně s větší chutí a menším úsilím. Takže jak je vidět, ne vždycky platí, že "neodkládej to, co můžeš udělat hned". Klidně to odlož a vrať se k tomu, až budeš mít chuť. Ono to neuteče, ale den plný sluníčka, co dá sílu, možná ano:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat